Co je nemocí z povolání?
Odpověď nenajdeme přímo v zákoníku práce, ale v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.
To ve svém ustanovení § 1 říká:
(1) Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Nemocí z povolání se rozumí též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek.
(2) Nemoci z povolání jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu tohoto nařízení.
Co to v praxi znamená?
Že na rozdíl od pracovních úrazů, jejichž množina je otevřená a může jít o jakékoli poškození zdraví, ke kterému došlo v souvislosti s výkonem práce a v důsledku úrazového děje – nemocí z povolání může být pouze takové onemocnění, které je uvedeno v citovaném seznamu nemocí z povolání.
Jak vypadá seznam nemocí z povolání?
Seznam naleznete v příloze k danému nařízení vlády. Nejde o pouhý výčet diagnóz, ale o systém, který:
- dělí onemocnění do kapitol na různé druhy (způsobené chemikáliemi, způsobené fyzikálními faktory, kožní onemocnění apod.),
- v rámci kapitol dále dělí onemocnění typově do položek podle klinické podstaty (nemoci z olova, nemoci ze rtuti, nemoci šlach apod.),
- a stanovuje podmínky, za kterých musí konkrétní nemoc vzniknout (vystavení dané chemické látce v určitém stupni, přetěžování určitých svalových struktur v určité intenzitě apod.).
Jak se nemoc z povolání prokazuje?
Nestačí mít diagnózu od praktického lékaře. Posouzení a uznání nemoci z povolání je vícestupňový a časově náročný proces, do kterého se vždy zapojuje
- specializovaná klinika pracovního lékařství (kterých je omezený počet) a
- krajská hygienická stanice.
Tyto instituce pak společně posuzují:
- zda může být onemocnění zaměstnance nemocí z povolání ze seznamu a
- zda zaměstnanec skutečně vykonával práci za podmínek, za nichž nemoc z povolání může vzniknout.
Pokud na obě tyto otázky odpoví kladně, vydá klinika pracovního lékařství posudek o uznání nemoci z povolání.
Kdo odpovídá za nemoc z povolání?
Za škodu odpovídá ten zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracoval naposledy za podmínek, za nichž daná nemoc z povolání vzniká. Proto pokud zaměstnanec vykonával podobnou práci u více zaměstnavatelů v řadě, nemusí zjišťovat, u koho nemoc vznikla „nejvíce“ – odpovídá poslední zaměstnavatel, u něhož byly podmínky splněny.
Uznáním nemoci z povolání cesta nekončí
Stejně jako v případě pracovního úrazu je uznání nemoci z povolání pouze prvním krokem v procesu získání odškodnění.
Jednotlivé nároky na náhradu újmy musí být řádně vyčísleny, podloženy a uplatněny u odpovědného zaměstnavatele. Z praxe víme, že tento proces nebývá jednoduchý.
