Kdy odpovídá zaměstnavatel za pracovní úraz
Zákoník práce odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy upravuje v § 269 následovně:
V běžném životě zpravidla platí, že člověk odpovídá pouze za to, co sám způsobil. Právo ale zná i případy, kdy nese odpovědnost někdo, kdo nic nezavinil ani neporušil. Přesně tak je to i u pracovních úrazů.
Zákoník práce totiž zakotvuje tzv. objektivní odpovědnost zaměstnavatele. To znamená, že pro vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit újmu vzniklou pracovním úrazem se nevyžaduje, aby zaměstnavatel porušil nějakou svou povinnost.
Příklad:
Zaměstnanec při výkonu práce zakopne a zlomí si ruku, utrpí tedy pracovní úraz. Zaměstnavatel odpovídá za újmu, která tím zaměstnanci vznikla, aniž by za jeho pád a následné poškození zdraví jakkoli mohl.
Kdy vzniká nárok na náhradu
Aby byl zaměstnavatel povinen újmu z pracovního úrazu nahradit, musí být splněny následující předpoklady:
- existence pracovního úrazu,
- vznik újmy – tou může být například bolest nebo ztráta na výdělku při následné pracovní neschopnosti,
- příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem újmy – tedy že k újmě došlo právě kvůli pracovním úrazu, a nikoli z jiné příčiny.
Jsou-li tyto předpoklady naplněny, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci újmu vzniklou pracovním úrazem.
Kdy odpovídá zaměstnavatel za nemoc z povolání
Obdobnou úpravu zákoníku práce obsahuje v témže ustanovení i pro nemoci z povolání:
Podobný princip objektivní odpovědnosti tedy platí i u nemocí z povolání – pro vznik
odpovědnosti zaměstnavatele není nutné, aby zaměstnavatel porušoval jakékoliv své povinnosti.
Předpoklady odpovědnosti jsou tedy:
- uznání nemoci z povolání,
- vznik újmy,
- příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vznikem újmy.
V případě nemocí z povolání je však situace pro zaměstnavatele ještě přísnější než u pracovních úrazů. Zákoník práce jako odpovědného zaměstnavatele určuje toho, u koho zaměstnanec trpící nemocí z povolání pracoval naposledy za podmínek, za nichž tato nemoc vzniká.
Příklad:
Zaměstnanec vykonává 20 let u společnosti A práci, při které namáhá předloktí. Následně nastoupí ke společnosti B na podobnou pozici. Po několika měsících se u něj začnou objevovat zdravotní problémy s horními končetinami. Následně dojde k šetření a uznání nemoci z povolání. Odpovědným zaměstnavatelem bude společnost B.
Je tomu tak vždy?
Jakkoli je konstrukce zákonné odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úrazy a nemoci z povolání velmi přísná, neplatí bezvýjimečně. V určitých případech se jí může zaměstnavatel zcela nebo částečně zprostit. Na tyto situace se podíváme v dalších příspěvcích.
